Tak to máme za sebou. Zkoušku ohněm. Během jednoho víkendu se ukázalo, jestli na to náš tým po roce fungování má. Operace Lizzard.
Pátek (Lynx)
V pátek ráno jsme vyrazili já, Grim a Toretto směr Mimoň, ostatní dorazili večer. Odjezd z Prahy jsme stanovili na šest ráno, abychom byli na místě s pořádnou časovou rezervou na ubytování a nastrojení. Následovalo rozřazení do rot a čet, stali jsme se součástí Bravo 10, prakticky kompletně motorizované čety, což se dále projevilo na našich úkolech. První výjezd se konal asi půl hodiny po začátku akce. Nasedli jsme do aut a začal přesun podél hranice herní plochy směrem k Mešitě. První nástřel nastal pár minut po výjezdu poblíž místa, kde na Protectoru bývá Al Seram. Kontakt se obešel bez ztrát v našich řadách, o pár minut později nás došla pěší patrola, která pomohla zajistit perimetr a my mohli opět vyrazit. Pro jistotu jsme změnili směr a vydali jsme se k Mešitě z jihu. Objevila se námitka, že nepřítel už útok očekává a chytne nás do pasti. Tato domněnka se ukázala být pravdivou, když jsme dorazili, na místě už bylo několik pěších jednotek ISAF, které dostávaly nástřel z více stran. Podpořili jsme útok jak jen to šlo, bohužel bylo po chvíli jasné, že tuto bitvu prohrajeme. Každá nově příchozí jednotka zaujímala stejné pozice jako ta předchozí a jen znovu čekala na smrt. Po chvíli byla naprosto zdecimována většina Brava, mezi ztrátami byl i Grim. Na místě jsme z celé roty zůstali jen já a Toretto, jenž se rozhodnul, že vyzkouší odstřelovat nepřítele z křídla. Asi po půl hodině utichla prakticky veškerá střelba a my se shodli, že nemá cenu zůstávat. Po návratu na základnu následoval debrief, krátká přestávka a příprava na další výjezd.
Na ten jsme nakonec čekali přesně hodinu v nastartovaných autech u brány základny, protože velení otevřelo scénářovou obálku s úkolem, který mimo jiné říkal, že nesmí hodinu vydat rozkaz k plnění úkolu, ani nikomu poskytovat bližší informace. Původně jsme byli velice naštvaní, ovšem po zjištění tohoto faktu to považujeme za jakousi úmyslnou simulaci vojenského života, kdy se pořád na něco čeká. A taky asi potřebovali organizátoři dát v rámci scénáře dost času na přípravu Tálibánu, který nás, když už jsme konečně vyjeli, napadnul u Heliportu v neskutečném množství, podle výpovědi jednoho z mrtvých Tálibánců se jednalo o dvě celé vesnice. Takový útok jsme neměli šanci odrazit, po pár minutách dokonce ani nebylo možné otevřít dveře auta, a tak jsme jen vystrkovali hlavně škvírami v oknech. Byli jsme tak zažraní do snahy ubránit naše auto, že jsme si ani nevšimli, že náš konvoj bojovníci nepřítele dávno drtí z více stran. Až když se jednomu z nich podařilo otevřít náš kufr (ve kterém naštěstí seděli dva kolegové z Bravo 20, kteří zachránili zbytek posádky před slušně bolavými krky), došlo nám, že nemá cenu se dál snažit. Uznali jsme porážku, nasadili jsme výstražné prvky a šli jsme sledovat posledních pár chvil akce z bezpečí blízkého pole. Až odstupem těch pár metrů nám došlo, jak obrovská masa lidí na nás útočila. V tu chvíli jsem jim tu výhru přál, byla to síla. Za pár minut bylo po všem, z konvoje čítajícího přibližně 10 vozidel nepřežil nikdo. Ještě hůř než my dopadlo týmové vozidlo, které má pravé zadní světlo popraskané od kuliček. Je to částečně i naše vina, protože jsme se včas nevzdali, a o to víc je nám to líto.
Když mrtvé Bravo k večeru zase ožilo, vyrazili jsme obsadit několik kót nedaleko Země nikoho. Tady jsme zažili další otravné čekání, kdy jsme několik desítek minut seděli bez hnutí a bez kontaktu. Na kopcích jsme nenašli hledané nepřátelské základny, ani jsme se nedočkali očekávaného útoku, a tak jsme se vydali o kus hloubeji do lesů. Ani tam se však nestalo nic zajímavého a už se začínalo stmívat, a tak všecny jednotky bez noktovizorů vyrazily zpět k autům. Tam jsme čekali na rozkazy od velení Bravo, které s noktovizory zůstalo v akci. Když už byla opravdu tma, začali jsme být nervózní. Byli jsme odkrytí na kraji silnice a z obou stran jsme měli les, my jsme tedy neviděli ani na pět metrů, zatímco nás bylo vidět odkudkoliv. Po nějakém čase jsme se s přítomným zbytkem čety shodli, že nemá cenu vyčkávat, kontaktovali jsme velení Bravo i velení ISAF a nakonec jsme dostali povolení k návratu na základnu. Ten proběhnul rychle a hladce, cestou jsme potkali jen v protisměru jedoucí Alphu, která si jela užít trošku noční akce. Na základně už čekal zbytek týmu, kterému jsme popsali situaci, dostali jsme instrukce od velení a kolem jedenácté jsme šli spát.
Sobota (Ermine)
Ráno
Dle instrukcí z předešlého dne jsme už po páté hodině ráno byli na nohou a k snídani jsme si dali patrolu u cest na jižní straně základny a také vydatný déšť, který nakonec naši pěší patrolu proměnil na motorizovanou. S Lincolnem jsme drželi hlídku asi do 7 hodin ráno, kdy jsme byli staženi zpět na základnu a našli si prostor na první ranní občerstvení, Ermine a Toretto pak také na vražedný půllitr kávy. Poté jsme se dle rozkazu rozdělili na dvě skupiny po třech ve složení Lynx, Exe a Grim, kteří zůstali na základně a Ermine, Toretto a Phoenix v Lincolnu, kteří vyrazili společně se dvěma dalšími vozidly na checkpoint na jihu na cestě do Asmaru.
Checkpoint
Dominantní postavení zaujal vůz s kulometem a další dva neozbrojené vozy kolem něj udělaly obranný perimetr. Phoenix byl zanedlouho velitelem formace vysunut na pozorovatelnu více na jih a Ermine s Torettem zůstali u vozu.
Zpočátku byla situace stabilní a klidná, prošlo pouze několik civilistů, kteří byli řádně prohledáni a poté propuštěni. Asi za hodinu byl Phoenix prostřídán na pozorovatelně Exem, před 11. hodinou pak na checkpoint dorazil i zbytek týmu a měl velmi dobré načasování k posílení naší pozice, protože první střet s ozbrojenci na sebe nenechal dlouho čekat.
Během naší služby několik skupin v čele s Němci zaútočilo na pozice Talibanu ve vesnici Asmar, narazili však na silný odpor a pronásledováni nepřítelem se stahovali směrem k našemu checkpointu. Připravili jsme proto linii a kryt z přítomných vozidel, natočili lépe vozidlo s kulometem a očekávali konflikt. Zanedlouho se k nám připojilo několik skupin ustupujících a počátečních pár nástřelů ze strany pronásledovatelů z Talibanu vystřídal velmi silný úder a intenzivní přestřelka. Na pozice byly okamžitě povolány další posily ISAF. Taliban se při útoku roztáhnul více do stran do lesů lemující příjezdovou cestu a MARTENs spolu s několika dalšími týmy byli nuceni opustit checkpoint a vydat se do protiútoku směrem do lesa na pravé straně, odkud jsme nakonec nepřítele vytlačili a donutili ho ustoupit. Také ostatní jednotkám na jiných pozicích se podařilo útok odrazit a všichni jsme byli okamžitě staženi zpět k checkpointu. Naše stažení zpět bylo dle našeho názoru možná trochu škoda, protože kdybychom pokračovali v protiútoku dále, věříme, že by se nám podařilo získat v té době silně oslabený Asmar.
Taliban nás nenechal vydechnout ani chvíli a opět začal s nástřely tentokrát na druhé straně cesty. Po přeskupení jsme se v krytu za Lincolnem přidali k útočícímu konvoji vozidel a pěchoty, který se snažil vytlačit ozbrojence dál od pozice checkpointu. Odpor byl už od první chvíle velmi silný a z našeho konvoje vozidel se vrátilo zpět jen 8 lidí, z MARTENs byl vyřazen v boji Ermine, Exe a Grim, kteří využili čas do respawn k odpočinku a usušení věcí, zraněn byl dále Lynx, který se zbytkem týmu mezitím dále hájil checkpoint. Úder byl však úspěšný a bylo získáno Poutní místo.
(Snažili jsme se o postup po lesní cestě, avšak Tálibán bránil výborně. Na jedné straně cesty docela dobře tlačili Němci, kteří se pak najednou zastavili. Zeptal jsem se, proč netlačí, prý je to moc riskantní a mám jim sehnat auto s lafetou, pak budou tlačit. Zařídil jsem tedy, aby kolonu postupujících aut nahradilo auto s kulometem, které jsme měli v četě, aby Němci začali něco dělat. Tolik k mojí zkušenosti se západními kolegy. Nehodnotím ji ani pozitivně, ani negativně, jen jsem se o ni chtěl podělit. Kdybych se nezeptal, proč netlačí, asi by tam leželi schovaní dodnes. Nakonec se nám podařilo obranná postavení prošťouchnout a vydali jsme se ve čtyřech až k blízkému Poutnímu místu, kde jsme vztyčili naši vlajku. pozn. Lynx)
Skupina je opět kompletní asi ve 2 hodiny odpoledne, kdy byli Ermine, Exe a Grim povoláni zpět do akce. Do 4 hodin jsme pak dále hájili checkpoint a poté byli při dalším silném útoku Talibanu staženi zpět na základnu. Během naší služby jsme provedli několik zatčení a transportů vězňů a vystřelili ještě pár ran při drobném škádlení s Talibanem.
Mimojiné jsme také zažili… no, jak to jen říct… takovou malou nehodu s granátometem a několika afghánskými civilisty, kteří se velmi velkou nešťastnou náhodou po prohlídce na checkpointu ocitli přímo v palebné linii onoho granátometu. Štěstí měl jen jeden z nich, který byl zatčen a byl v tu dobu na cestě na základnu ISAF. Netrvalo dlouho a o celé záležitosti se dozvěděl také Taliban na pozicích v Asmaru, který tuto, ehm, nehodu označil za popravu a surové porušení ženevských konvencí a na velitele skupiny Bravo vypsal odměnu… Dodal bych snad jen, že všichni přece víme (tušíme), že reálná válka prostě není idylická ani romantická a podobné „nehody“ se čas od času prostě stávají.
Základna ISAF
Po návratu zpět na základnu jsme dostali další rozkaz a do služby jsme měli znovu nastoupit až ve 2 hodiny ráno. Volno jsme využili k obědu a odpočinku, který byl během pár chvil přerušen dotazem jednoho z velitelů, zda jsme schopni opět vyrazit do akce. Jednomyslně jsme se rozhodli a během 15 minut byli opět připraveni a nastoupeni před stanem.
Bravo mělo vyrazit ve vozidlech opět někam do pole, moc daleko jsme se ale nedostali a s vozidly nemohli vyjet ven ze základny – jižní a západní strana totiž byla pod velmi silným útokem Talibanu, který úspěšně zaměstnal většinu z osádky základny a samozřejmě také nás na několik desítek minut, kdy se MARTENs rozdělil na několik skupinek, samostatně pak fungoval Ermine, který v roli medika obvazoval raněné. Jako snad při každém útoku na Fort Protector opět nastal problém s (ne)průstřelností zdí základny a s (ne)smrtelnými osádkami věží… myslím si, že v reálné akci betonová zeď jen tak prostřelit nejde (což platí pro ISAF i Taliban) a osádky věží jsem nejen já viděl přiznávat zásahy, zasažení byli dle pravidel obvázáni a mrtví byli pod krycí palbou nahrazeni novou osádkou, mluvit však mohu pouze za dvě věže na jižní části základny, na které jsem měl výhled.
Klid zbraní nastal něco po 6. hodině, kdy jsme dle nových i předchozích instrukcí čekali u brány na transport do akce. Díky nějakým zmatkům v pohybech a úkolech ostatních skupin jsme se však onoho transportu nedočkali. Někdo tvrdil, že odjel dávno bez nás, někdo zase, že vlastně nikdy neodjel, každopádně po 7. večerní jsme čekání vzdali a ulehli k odpočinku.
Neděle (Ermine)
Obrana základny a hlídky
Na druhou hodinu ranní jsme si vlastně ani nemuseli nastavovat budík, protože už v 1 ráno jsme byli na nohou díky nočnímu útoku na základnu. Po další úspěšné obraně jsme se nahlásili na HQ, kdy byla část z nás využita jako hlídka u HQ a část na střídání hlídek na věžích. Zde také nastala velmi chaotická situace, kdy byla další část Brava roztroušena v jiných částech základny a zbylá část nebyla k nalezení vůbec. Chaotických situací zde bylo ale více a i další skupiny vypadaly někdy dost ztracené v instrukcích a úkolech. Nakonec čtyři z nás hlídali HQ, dva měli na starost korigování zbytku Brava v hlídání vnitřku základny a hlídky na věžích a na bráně musela převzít rota Echo, kromě rohové věže u HQ, kterou si vzali na starost Blackwater Morava z Bravo 20. Takhle jsme vydrželi až do šesti hodin, kdy MARTENs opět ulehá ke krátkému odpočinku před dopoledním finále.
Poslední hodiny akce
Je vždy velká škoda, že hodně lidí a týmů balí a odjíždí před oficiálním ukončením akce, znamená to vždy znatelný úbytek hráčů a nepřehledné situace, kdy je najednou někdo ještě herně a další už neherně…
MARTENs poslední hodiny trávil společně s dalšími jednotlivci i týmy obranou brány a několika výpady ven ze základny. Od skupiny se odpojil Ermine, který dle rozkazu fungoval primárně uvnitř základny jako medik, dostal se však také za asistence dvou dalších členů ISAF ven, aby ošetřil své spolubojovníky zasažené IED.
O nemilé překvapení se postaral snad až heroický útok jednoho vozidla Talibanu, které se přes bránu dostalo dovnitř základny. A tak jako řidič nepotěšil nás, my jsme nepotěšili jeho. Na vůz se okamžitě obrátila palba všech přítomných obránců a skla vozu byla zasažena několika paintballovými střelami. Bohužel jedno boční sklo zásah nevydrželo a došlo k jeho proražení.
V závěru akce bohužel smůla dohnala také jednu ze zástupkyň něžného pohlaví, která si z akce odnesla památku v podobě zranění nohy. Doufáme, že se úraz obešel bez dalších komplikací a přejeme brzké uzdravení.
Následovalo už jen oficiální ukončení akce a nástup jednotek ISAF na debriefing. MARTENs pak konečně odložil svou výstroj a výzbroj a po sbalení posledních věcí a úklidu své ubikace číslo 20 nakonec vyrazil zpět domů. Už teď se nesmírně těšíme na pokračování naší účasti za jednotky ISAF na akci Protector…
Závěrem
I přes poškození zadního světla a nárazníku Lincolna, odrovnaný píst v Inokatsu M60E3 a občasnou nepřízeň počasí jsme si Operaci Lizzard jednoznačně užili a děkujeme tímto týmu organizátorů za jejich práci. Ano, bylo zde několik chaotických situací, chápeme ale, že koordinace většího množství lidí rozhodně není jednoduchý úkol. A koneckonců - i při sebevíc nepovedené akci se přece všichni vždy vrátíme živí domů…
Už teď se tedy velice těšíme na pokračování naší letošní působnosti v roli ISAF na akci Protector!
Lynx: Celkově jsem si akci i přes některé méně záživné chvíle velice užil a myslím, že týmu hodně přinesla. Je mi jen líto přístupu některých lidí. A myslím, že to podobně vidí velká část účastníků. Pokaždé, když jsem jako voják ISAF nějak laskavě promluvil na Afghánce - ať už to bylo uznání dobrého boje mrtvým Tálibáncům nebo omluva neozbrojenému kolemjdoucímu, že jsme mu zabavili neherní nůž - divili se, že s nimi někdo mluví normálně. V horším případě se mi rovnou začali smát, jako by bylo normální sportovní chování projevem slabosti. Někteří lidé by mohli mít více nadhledu, a to jak na straně ISAF, tak na straně Tálibánu. Ano, hrajeme si sice na nepřátele, ale nechápu, proč bychom se měli chovat nepřátelsky v neherních situacích. Ale nakonec je to jen maličkost, která rozhodně nekazí dobrý dojem z akce.
