Operace TAŠKENT VIII; 24.6.-25.6.
Rozmary počasí, 476 tisíc komářích štípanců a především první bojová zkušenost a zábava pro nováčky…
Na Taškent jsme vyrazili v hodně nováčkovské sestavě a přiznám se, že tuto akci jsme brali jako jejich výcvik bojem. V roli velitelů se ujali Ermine a Toretto, sestavu doplnili Vojta, Kuba, Tomáš, Honza a Ondra. Na akci jsme vyrazili v pátek odpoledne a mezi sedmou a osmou hodinou večerní byli na místě. Příprava k boji nám tentokrát zabrala více času, protože bylo potřeba pomoct nováčkům. Lincoln se nakonec akce jako herní vozidlo nezúčastnil, terén byl pro něj až příliš náročný a místy měly problém projet i vojenské jeepy.
Akce konečně začala a my se přemístili na základnu NATO, odkud jsme byli s druhou skupinou odesláni do pole. Rozhodli jsme se držet pozice na nedaleké křižovatce a jakmile jsme zahlédli, že předsunutá hlídka v podobě jiného týmu odcházela zpět na respawn v reflexních vestách, bylo nám jasné, že se do nás krom místních zuřivých komárů brzy pustí i jiní. Nepřítal na sebe nenechal dlouho čekat a se slovy: „Támhle za tím keřem jsou dva!“ elegantně a pomalu došel nekrytý po hlavní cestě až na naše pozice, kde za odměnu nepřátelská formace schytala první dávku z Erminova nového AK-74 a jeho ex-přítelkyně vz.58, který měl nyní půjčený Vojta. Také Toretto se nedržel nijak zpátky a vyzkoušel svou M4A1, která byla čerstvě po servisu. První ze scény odchází Ermine s "průstřelem" hlavy, vzápětí za ním také Vojta. Brzy na to se na respawn sešla celá skupina krom Toretta a Ondry, kteří se vydali na druhý respawn. Skupina už zůstala do konce páteční večerní akce rozdělená a pod velením Ermina pokračovala v bojové činnosti. Ve tmě už byla akce spíše průzkumného charakteru, nakonec jsme se ale dostali k nepřátelskému protiletadlovému vozu „Ještěrka“, který však těsně před našim útokem zavelel ke spánku a pátek byl tímto ukončen… Škoda jen toho hodinového postupu na jejich pozice.
Po návratu zpět na základnu a několika sériích kliků pro nováčky jsme se uložili k oblíbenému a uklidňujícímu spánku pod širým nebem… a protože Ermine tentokrát nechrápal dostatečně, o půl 4 ráno se téměř z čistého nebe rázem strhla průtrž a bouřka. Začala zrychlená evakuace všech členů do tepla a sucha jejich aut. Jen Vojta poněkud zmateně utekl v trenkách a se spacákem na hlavě někam do tmy tankodromu a Toretto byl skálopevně přesvědčen o nepromokavosti svého spacáku a o tom, že se jistě nasouká při svojí velikosti pod Lincoln a bude nerušeně spát dál. Nakonec ale zjistil, že si měl koupit větší auto a o pár minut později totálně mokrý skáče na přední sedadlo řidiče. Fakt, že sušíme všechny vojenské blůzy a několik částí vybavení venku na kapotě Lincolnu nám došel až příliš pozdě... Asi za půl hodiny bylo po hrůze a nebe se tvářilo, že rozhodně nikdy nepršelo.
Protože MARTENs déšť nezastaví, o pár hodin později jsme byli opět připraveni do akce. Blůzy jsme nakonec nechali na základně a rozhodli se den trávit nevojensky v tričkách, protože jsme čekali opravdu velké vedro a dusno (a také se tak stalo).
Po nástupu naše skupina byla poslána k obraně radiostanice. Obávali jsme se, že půjde o nudný úkol, ale vzápětí se přes nás převalila lavina „Červených“ následovaných Ještěrkou. I přes velkou početní převahu jsme se udrželi poměrně dlouho a člen po členu jsme byli vyřezáváni postupně, každý z nás s sebou vzal někoho do pekla. A ano, Ermine to opět dostal do hlavy – hned dvakrát – a odnesl si překrásnou bouli. Zde se také projevila velmi špatná koordinace jednotek a jejich špatná vzájemná komunikace. Od začátku útoku jsme volali o pomoc a hlásili, že zde máme také Ještěrku, což byl primární cíl pro jednotky NATO. Bohužel posil jsme se dočkali až příliš pozdě a míjeli nás, když jsme jako padlí odcházeli pryč (aby se vzápětí vyřazení z boje vraceli zpět za námi).
Po 30ti minutách nuceného odpočinku jsme byli posláni do okopů k obraně základny. Opět jsme si mysleli, že půjde o nudný úkol a opět jsme zjistili, že budeme myslet méně. Měli jsme kontakt hned z několika stran skoro po celou dobu hlídky. A ano, samozřejmě - hromady komárů...
Po vystřídání jsme byli autem transportováni do vzdálenějšího boje o Ještěrku. Zde jsme zjistili, že Ještěrka už je zabraná našimi jednotkami a díky špatné komunikaci přes vysílačky se několik jednotek NATO postřílelo navzájem. Ihned začala obrana Ještěrky a nepřítel na sebe nenechal dlouho čekat. Začala poměrně tvrdá a chaotická přestřelka v otevřeném terénu na přímém poledním slunci, při které nebylo nouze o friedly fire. Toretto sám nakonec Ještěrku hrdinně uhájil proti obrovské přesile až do konce, Ještěrka nám však kvůli zmatkům přiznána nebyla a odjeli s ní opět nepřátelské jednotky. Musím říct, že už nás dlouho něco tak nenaštvalo.
V obrovském poledním žáru jsme po prašné cestě dorazili zpět na základnu. Byla asi jedna hodina a my se rozhodli, jako mnoho jiných, akci předčasně ukončit, protože na oblast se hnala velká bouře. Rychle jsme sbalili věci zpět do aut a už byli na cestě směr Praha.
Pokud máme akci nějak hodnotit, byla určitě přínosem a dobrou zábavou pro nováčky, Ermine a Toretto určitě vytýkají špatnou komunikaci a místy až rádiové ticho na straně jednotek NATO. Bylo bohužel velmi silně znát, že nepřítel byl mnohem více a lépe organizován. I přes četné problémy ale děkujeme organizátorům za jejich práci.
A nesmíme samozřejmě zapomenout také na pochvalu pro všechny nováčky - zaslouží si ji! V akci se docela ukázali a podařilo se jim velmi dobře zapojit do aktivity týmu. Půjde-li to takhle dále, velmi brzy budeme mít další stálé členy. Jen tak dál, kluci!
-Ermine-